Sporťák pro masy za slušné peníze. Pro dva dospělé a dvě děti, zadní sedačky byly opravdu nouzové. Nic víc, nic míň. To ale neznamená, že by pod kabátkem neskrývala technické zajímavosti. Ba právě naopak! Vždyť ji poháněl jeden z nejmenších vidlicových šestiválců světa, čtyřventilový motor K8 s rozvodem DOHC a pouhými 1845 cm3 objemu (průměr 75 x 69,6 mm). Mitsubishi se s agregátem 6A10 dostalo až pod hranici 1,6 litru, montovalo je do kulatých Lancerů a Mirage z první poloviny 90. let.
Agregát od Mazdy dával při kompresním poměru 9,2:1 98 kW (133 k) v 6800 min-1. Blok byl hliníkový, válce svíraly šedesátistupňový úhel. Dopředu putovaly násobky 160 Nm při 5300 otáčkách. Standard představovala pětistupňová přímo řazená převodovka s hodně krátkými drahami.
Motor používal sací potrubí s proměnnou délkou (Variable Resonance Induction System – VRIS), červené pole otáčkoměru začínalo v sedmi tisících, o 800 výše přišel ke slovu omezovač. Instalaci malého šestiválce si vynutila japonská legislativa, tamní kupci totiž platili roční daně nejen podle velikosti samotného auta, ale i podle objemu motoru. MX-3 V6 se ale prodávala i na trzích mimo svou domovinu včetně těch na starém kontinentu.